Zápisky

KOTĚ. MLÁDĚ. DÍTĚ. MIMINO

Bylo zvláštní najít ve sklepě kočárek. Nahrnuly se mi slzy do očí. Vzpomněla jsem si, jak jsem se před pár lety dohadovala s Evženem, že ten kočárek se rozhodně nedá pryč, protože, co kdyby… vždyť přece budeme mít velkou rodinu, ne? On byl tehdy muzikant v alternativní kapele, já druhým rokem na mateřský. Přišla první splátka hypotéky a místo exploze minikopií, jsem začala hákovat. Musela jsem. Chtěla jsem.

Až na občasné chciještějednodítěteďhned záchvaty jsem byla v pohodě, poněvadž ten můj zástupnej prvek velký rodiny, čekal ve sklepě a nebylo to kvůli tomu, že jsem byla líná odvézt ho Židovi do frcu.
No jo. Jenže za pár týdnů oslavím čtyřicátiny a kdyby nastalo to „co kdyby“, koukala bych na ty dvě čárky asi krapet jinak než před lety.

Pokračuju ve vyklízení sklepa.
Tak a teď se objeví mimino, který mě osloví mami a já mu řeknu, šmarjá, já ti měla hroznej sen, jak nejsi. Anebo kdyby to břicho, co se mi vzdouvá pod tričkem nebylo ze žraní a pohodlnosti, ale kulatil by ho novej život. Jenže já vím, že to je blbost, že to mi jen mozek pouští skvělý pořady a slavnostnější chvíle pro vyhození pojízdný boudičky, ze který děti pozorovaly nebe, nebude. Skládám ho. Naposled. S nostalgií, něhou a taky vztekem, páč mi to nejde.

Je to bytelnej kočář. Jako bych tehdy tušila, že mě vesmír vyžene z velkoměsta do lesů, kde by designový serepetičky neobstály. Dívám se na něj a je jasný, že už ani ten Žid by ho nechtěl a dát ho na skládku je mi líto.

Ještěže mám/e kočku a nápad. Udělám z něj solidní bejvák pro Kebuli, za ty útlaky minulé i budoucí (děti si před pěti dny přitáhly domů kotě) si to zaslouží.

Kotě.
Mládě.
Dítě.
Mimino.

Asociace sice daly povel slzám, jenže v hlavě syčí vyčítavej hlas:… pár tvejch kámošek mělo a má problémy otěhotnět, jinejm umíraj děti a ty máš dvě, tak co bys ještě chtěla… Neslyším ho. Moje lůno řve: Holka, zavíraj se ti dveře!

A tak jako jsem vytahala ze sklepa, kde je vlhko, tma a v noci snad i bubáci, všechno to harampádí, co se tam za ta léta bez rozmyslu nahrnulo, připadá mi, že jsem z podobný hloubky vylovila i něco ze sebe. Prohlídla jsem si to, zahodila a dveře se zavřely.

 

ps.: Kebule utřela, páč luxusní bejvák obsadil malej Lojzík.

 

 

Previous Post Next Post

You Might Also Like

Žádný komentář

Napsat komentář