Zápisky

HLÁŠENÍ MÍSTNÍHO ROZHLASU

Když jsem poprvé zaslechla starostu, jak k nám občanům vesnice promlouvá přes místní rozhlas, vyprskla jsem smíchy. Copak se to nepoužívá už jen ve filmech nebo zapadlých vískách kdesi v Bílých Karpatech? Tak tohle se stane součástí mýho novýho života? Jakože všeho nechám a budu poslouchat nějaký nezáživný zprávy? Nikdy.

Uplynul nějaký ten pátek a jsem jedna z prvních, která přestane sekat trávu, dřevo a napomíná štěkajícího psa či uřvané děti, aby mohla naslouchat starostovu slovu. Stačí pootevřít okno a hned vím, kdy vyvezou bioodpad, nepoteče voda, koho si vzala zubatá a kdo bude dělat o víkendu v hospodě bordel, jestli hasiči, fotbalisti nebo myslivci. Geniální.

Vždycky to nejdřív zaškrundá, zaskřípe, zašumí a pak už začne rvát amplion otvírák (z hudebního slangu – první song na albu). Bývala to místní hymna – dechovka s fotbalovým textem. Přišlo mi to stylový a dobrý. Jenže pak to DJ Šerif sem tam proložil ABBOU nebo jiným střednědobým flákem z 80. let a já zavětřila, že jsme se nastěhovali do přelomové doby. Brdská vesnička vykročila vstříc světovosti, čert to vem, že o 40 let zaspala start.

Nesla jsem to nelibě, ale to jsem netušila, že na Dancing Queen budu vzpomínat s láskou. S novým a lepším starostou totiž přišel nový a horší playlist. Do amplionové hitparády se na první příčku suverénně prodrala propagandistická reklama na šťastné normalizační teenagery. Jakmile šumivý ticho z blízkých lesů rozříznou Poupata od soudruha Majkla Dejvida, jak se mu tu familiérně říká, mám chuť vzít basebalku a rozmlátit někomu tvář. Jenže basebalku nemáme, a tak se aspoň cholericky projevuju a přemýšlím, proč je ten českej mainstreamovej (nejen) hudební vkus tak děsně pokurvenej.

Previous Post Next Post

You Might Also Like

Žádný komentář

Napsat komentář