Zápisky

VENKOVSKÉ DĚTI SPORTUJÍ?

Jestli máte pohybově nadané dítě či ambice mít z ratolesti sportovní hvězdu, počítejte s tím, že na vsi budete koukat. Zapomeňte na pestrý výběr nebo přestupy z blbého klubu do blbějšího. Prostě berete to, co je. Buď máte kliku anebo prachy a čas na dojíždění do větších měst. Jasně, z Hostivaře na Letnou je to taky lán cesty, ale mezitím se kromě dopravní sítě rozprostírá i moře možností. Snad i proto většina dětí na vsi chodí na hasiče (Martinko, ti dobrovolní jsou skutečně něco jiného než ti namakaní pěkní hrdinové z Modřan), což je spíše takový venkovský folklór, do Sokola (vůbec nic proti, naopak) a aerobik (pardon, ale všechno proti).

(…)

Onehdy přišel náš šestiletý Messi domů, řka, že zbožňovaný fotbal hrát nechce, protože nemá zapotřebí, aby na něj někdo sprostě hulákal. Ulevilo se mi, že s tím přišel sám. Nemusela jsem být v roli matky hydry, která mu bere to, v čem vyniká a co miluje. Znechutil mu to ten, který mohl být jeho vzorem. Jenže jak vzhlížet k autoritě, jejíž rétorika se omezuje na řev a věty jednoduché, typu „Dej si dvacet.“ či „Hrajete na h**no.“? Ani při nejlepší vůli si z trenérových rad nemohl vzít nic kloudného. Zatímco některé rodiče bachař bavil, ba rozesmíval, jiní mu na tribuně tiše spílali. Nikdo se však neozval. Jedna z maminek mi to vysvětlila: „Chce je něčemu naučit, že na ně řve…pche…je to přece normální chlap. Kdyby bylo na mně, tak ať mu jednu vrazí. Nevím, jak vy, ale já nechci mít doma žádnou bábovku.“ Já taky ne! Ale čert to vem. Lolek přestoupil zpátky do vesnického klubu, kde mezitím vyměnili trenéra za chlapa, co se umí na děti usmát a je po starostech.

To s Bolkou je to horší. Vybrala si krasobruslení. A to je teda něco. U těch hospodskejch týpků, co kopou do míče, aspoň víte, na čem jste, navíc se hraje v kdejaké díře, ale kraso? Po tři čtvrtě roce jsem komunikaci s trenéry znechuceně utnula. Štafetový kolík převzal Evžen s tím, že nechápe, proč se tak rozčiluju, stačí přece trocha diplomacie a budu zírat.
Opravdu. Zírala jsem – zabalil to po dvou měsících. A Bolka? Ta si kraso miluje dál. Proč by taky ne.
Zbývá nám tedy jediné. Podporovat ji, vydržet a doufat, že jí to zhnusí sami. Nakročeno mají slušně.

Previous Post Next Post

You Might Also Like

Žádný komentář

Napsat komentář