Zápisky

NEJSLADŠÍ ROMANTICKÁ VEČEŘE

Obvykle si k výročí, když si teda na něj vzpomeneme, dáme s Evženem pusu a jsme na sebe ten den milejší. To se ale nepozdává našim dětem, které nám připravily romantickou večeři.  V dopise, který jsme od nich obdrželi, stálo, že se musíme hezky obléct, odevzdat telefony, až po jídle si rozbalit dárečky a těšit se na překvapení. „Pak vás necháme o samotě, abyste si mohli dávat pusy,“ spiklenecky se usmívaly a předpubertální Bolka dodala: „což je teda pěkně nechutný.“
Museli jsme odejít nahoru do ložnice a čekat. Trvalo to dlouho. Skoro jak na Ježíška. Vzpomínajíc na svý dětství jsem se rozněžnila, pak rozechvěla, abych se po příchodu do kuchyně dojala úplně. Z bedny se linul Vivaldiho cajdák, stůl, který je středobodem naší domácnosti, tudíž bývá málokdy vidět, jak je pěknej, byl prostřený, nechyběla zapálená svíčka, ubrousky, jídeláky a dopis k výročí.
Jakožto předkrm se podávaly jahody se šlehačkou, hlavním chodem byl chleba s nutelou nebo s džemem. Na závěr večeře jsme k heřmánkovému čaji museli cucat karamelu coby dezert.
Pak jsme si rozbalili dárečky – Evžen dostal modré čokoládové bonbóny a já růžové. Zasnila jsem se a lovila v paměti, jestli máme v lednici kyselý okurky a jak si je nenápadně vzít. Mým chuťovým fantaziím zatly tipec děti a jejich překvapení, které nám obřadně předaly  –  drahou bonboniéru s čokoládovými srdíčky. Musíme jim zvýšit kapesné, napadlo mě ihned, aby mě vzápětí můj vnitřní skrblík napomenul, že stačí, když jim ho budeme dávat pravidelně.

Děti nás celou tu dobu pozorovaly, jestli jíme, pijeme, cucáme, mlsáme, vyptávali se, jak se nám to líbí, zda jsme spokojení a napomínaly nás, ať laskavě neprskáme smích do nutely. My se přitom s Evženem na sebe jen nepřetržitě culili jak dva puberťáci. Bylo nám tak dobře, že na slíbenou samotu jsme všichni nějak tak zapomněli.

Nikdy v životě jsem nezažila a myslím, že ani nezažiju, krásnější romantickou večeři.

Previous Post Next Post

You Might Also Like

Žádný komentář

Napsat komentář