Zápisky

PITOMEJ SILVESTR?

I když bych to asi zvládla, chci se s bolavými zády kroutit radši doma. Navíc mám rozečtenýho Houellebecqa, a tak navrhuju Evženovi a dětem, ať jdou na silvestrovskou návštěvu sami. Aspoň se projdou lesem a za pár hodin je autem vyzvednu, abychom si společně připili na zdraví.
Jenže.
Ve ztichlém domě po mně nikdo nic nechce, v kamnech praská dřevo, upíjím čaj a zachumlaná pod dekou si čtu. Představa, že takhle šťastná můžu být ještě další hodiny, je tak báječná, že píšu zprávu, ať tam zůstanou klidně do rána. Evžen mě ujišťuje, že dorazí před půlnocí. Já jeho, že to vážně není potřeba.
(…)
Budí mě sms: Haló, žiješ? Nejsi k dostižení. Zůstáváme nakonec i na přípitek. Přijedeš?“
Je 23:42.
Na to, jak jsem se prsila, mě proti mé vůli popadne strašná tíseň. Ačkoliv jsem tuze ráda sama, teď se mi to ani za mák nelíbí. Zoufalost mě dožene k absurdní činnosti – začnu mýt nádobí. Ten fakt, že dělám jakoby nic, mě rozpláče. Nápad, že bych se doplazila do káry a uřvaná si přijela přiťuknout, zamítám.

První rachejtle. Lísá se ke mně nervózní fena. Hurá. Pomazlím se s ní a bude mi hej. Ponořila jsem obličej do huňatýho odevzdanýho těla, což mě rozeštkalo ještě víc. Na psí strach radši kašlu a sobecky se zaměřuju na ten svůj.
Usedám ke kompu. Z pocitu opuštěnosti se totiž vypíšu. Tak. To je ono. Dech se zklidňuje a po pár řádcích je mi fajn. Sakra. Mrkla jsem dolů na lištu – 0:00, 1. 1. 2017. Pitomej Silvestr. Nejenže chlastaj i ti, co to neumí a lidi si hrajou na válku, ale ještě kvůli němu budu na středně stará kolena brečet?!
Hlavou mi šrotují myšlenky, které balancují mezi sebemrskačstvím a motivačním koučinkem: Já, kráva. Kdy jsem se naposledy cítila opuštěně? Vždyť si to chtěla. Co blbneš, je to jen Silvestr. Vzaly si děti šálu a rukavice?

Je 0:30. Bouchaj na dveře. Cítím v tom naléhavost alá maminečko naše, už jsme u tebe anebo jsem zvockla? Chce se mi dělat Zagorku, ale jakmile spatřím Evžena, padnu mu kolem krku a rozvzlykám se. Hladí mě po vlasech a konejší. „Mamíí, tebe to tak bolí?“ ptaj se děti a hupsnou mi na záda, aby otestovaly moji pravdomluvnost. Šmarjá, mě je tak dobře!
Připíjíme si Lesní jahodou a já mám pocit, že jsem prožila jeden z nejlepších Silvestrů.

 

Jen to dobré do nového roku Vám přeju,
Vaše Brenda V.

Previous Post Next Post

You Might Also Like

Žádný komentář

Napsat komentář